Jsem svobodný člověk

Ona, Esther, válečná zpravodajka, která se právě vrátila z Iráku, protože každým okamžikem tam má dojít k invazi, třicetiletá, vdaná, bezdětná. On, neidentifikovaný muž mezi třiadvaceti až pětadvaceti lety, snědý, mongolských rysů. Oba byli naposled viděni v jedné kavárně v ulici Faubourg Saint-Honoré. Podle informací policie se ti dva setkávali již dříve, přestože nebylo známo, kolikrát k tomu došlo: Esther vždy tvrdila, že ten muž - jehož identitu tajila pod jménem Michail -, byl někdo velice důležitý, přestože nikdy nevysvětlila, jestli tolik znamenal pro její novinářskou dráhu, nebo pro ni jakožto ženu. Policie zahájila oficiální vyšetřování. Zvažovaly se možnosti únosu, vydírání, únosu s následným zabitím - což by nebylo vůbec divné vzhledem k tomu, že práce ji nutila k častým kontaktům s osobami spojenými s teroristickými buňkami, mezi nimiž pátrala po informacích. Zjistilo se, že v týdnech před zmizením pravidelně vybírala ze svého bankovního účtu určité částky peněz: vyšetřovatelé usoudili, že by to mohly být platby za informace. Nevzala si s sebou žádné šatstvo, ale kupodivu nenašel se její pas. On, velice mladý, neznámý muž, bez policejních záznamů, nezanechal žádnou stopu, která by umožnila jeho identifikaci. Ona, Esther, dvě mezinárodní novinářské ceny, třicetiletá, vdaná. Moje žena.

---

Okamžitě se stávám podezřelým, zatýkají mě, jelikož jsem odmítl sdělit, kde jsem se zdržoval v den jejího zmizení. Vězeňský dozorce mi však právě otevřel dveře a řekl, že jsem svobodný člověk. Proč jsem svobodný člověk? Protože dnes všichni všechno o každém vědí, stačí chtít nějakou informaci, a je tu: kde byla použita kreditní karta, kde jsme se zdržovali, s kým jsme spali. V mém případě to bylo velice snadné. Jedna žena, rovněž novinářka, přítelkyně mé ženy, ale rozvedená - která tedy mohla bez problémů oznámit, že spala se mnou -, vypovídala v můj prospěch, jakmile se dozvěděla o mém zatčení. Podala konkrétní důkazy, že jsem s ní v době, kdy Esther zmizela, strávil den i noc. ...