Dala jsem jí jméno Nadine

První část knihy je deník napínavý jako thriller. Karin Lamplmairová v něm líčí, jak došlo k tomu, že otěhotněla, přestože užívala antikoncepci, a proč se pak rozhodla pro umělý potrat. Píše o svém zoufalství po potratu, o svém pokusu o sebevraždu a o odcizení vůči svému partnerovi. Především ale ukazuje cestu, která jí pomohla vymanit se z pocitů viny, ca stát se vyrovnanou osobností.
Ingeborn Oberederová doprovázela karin během léčby jako psychoterapeutka. Ve druhé části knihy popisuje, co je po umělém potratu nutné k tomu, aby žena mohla načerpat novou naději.