"Toole napsal již v 16 letech svůj první román -
Neónová bible (The Neon Bible), ten však stěží kdy spatří světlo světa. " Tuto větu napsal v roce 1985 Lubomír Dorůžka v doslovu k českému vydání Tooleova románu
Spolčení hlupců (A Confederacy of Dunces, 1980, č. 1985). O čtyři roky později
Neónová bible ve Spojených státech vyšla. Obě knihy, které Toole za svého krátkého života stihl napsat, mají osud, jenž jako by se symbolicky odvíjel od onoho sebevražedného okamžiku v roce 1969, kdy se John Kennedy Toole zavřel v autě, pustil si výfukový plyn a ve svých dvaatřiceti letech si vzal dobrovolně život.
V polovine 60. let Toole se svým rukopisem
Spolčení hlupců ve známém newyorském nakladatelství Simon & Schuster ani po dlouhých průtazích a odkladech nepochodil a s
Neónovou biblí, napsanou skoro o deset let dříve, to ani nezkoušel. Po autorově smrti byl strojopis
Spolčení hlupců jedinou věcí z pozůstalosti, která ještě měla později ožít. O vydání začala místo syna bojovat jeho maminka. Jedenáct let po Tooleově sebevraždě vychází její zásluhou a také zásluhou Walkera Percyho, kterému paní Tooleová rukopis odnesla, v malém louisianském nakladatelství
Spolčení hlupců a kniha slaví takové úspěchy, že je jejímu autorovi posmrtně udělena Pulitzerova cena za nejlepší román roku 1981. V popularitě a slávě musela svého syna zastoupit paní Tooleová, a že si jí užila.
Osud
Neónové bible je ještě složitější. Paní Tooleová si na synův první rukopis vzpomněla a našla ho v jeho pozůstalosti. Kvůli zastaralým právním nárokům nemohla knihu vydat, a tak se rozhodla pro trucovité řešení -
Neónová bible nesmí být publikována nikdy. Po její smrti je to pak právě strážce odkazu W. Kenneth Holdith, kterému paní Tooleová v závěti ochranu díla svěřila, jenž v roce 1989 vydání novely umožnil. Je-li román
Spolčení hlupců přirovnáván k spřízněným dílům K. Keseyho, K. Vonneguta a T. Robbinse,
Neónová bible připomíná spíš typicky jižanskou literaturu - povídky a novely T. Capoteho, C. McCullersové či E. Weltyové. Je to zvlášní, temná kniha, v které se jen občas zablýsknou groteskní náznaky a satirická nálada, tak typická pro
Spolčení hlupců. Působivý baladický příběh je ještě umocněný jednoduchým jazykem a naprosto přímočarým, téměř umělým proudem vyprávění. Zdá se, že jde o unikátní moderní dílko, které zvládl šestnáctiletý mladík.
Neónová bible a
Spolčení hlupců jsou pozoruhodné výpovědi nadaného spisovatele, který zemřel, aniž se dozvěděl, že si jeho dva rukopisy našli čtenáři po celém světě.
Preklad: Jiří Bičiště ml., Eva Slámová 
