Kniha uvažuje o japonských horách jako o místech náboženských úkonů. Autorka čtenáři nabízí pohled na historický i současný stav náboženských praktik, pričemž nezanedbává ekonomický aspekt jejich vývoje. První tři kapitoly, věnované historickému vývoji náboženských praktik v horské oblasti Tatejama, odhalují souvislost mezi horami a představami o posmrtném životě v Japonsku. Příklad poutnického místa Tatejama, populárního v období Edo, pomáhá představit si jakým způsobem fungovalo v tomto období poutnické místo a náboženský kult. Autorka přitom poukazuje na ekonomickou stránku provozu poutnického místa. Terénní výzkum a účast na  náboženských praktikách v horských oblastech Tatejama a Dewa Sanzan umožnil autorce sledovat jejich současný stav. Získaný výzkumný materiál poodhaluje například úlohu konceptu kulturního dědictví v úsilí o udržování náboženských praktik v současnosti. Tato část poskytuje zajímavý pohled na to, jak se poskytovatelé náboženských praktik a jejich účastníci přizpůsobují novodobým podmínkám. Novodobým asketickým úkonům probíhajícím ve vodopádech je věnovaná poslední kapitola. Přesto, že jsou považované za marginální praktiky, komplexnost kvalit, se kterými jsou spojované, je příkladem kreativity v úsilí o jejich udržení.