Existuje v České republice občanská společnost? Představuje účinný nástroj prosazování svobody a záruku demokracie? Jak překonat krizi důvěry, která v nynějším českém prostředí představuje zásadní překážku rozvoje občanské společnosti? Moderní současnost, kterou nejzřetelněji ovlivňují procesy globalizace a evropské integrace, se vyznačuje také neúprosným růstem rizik a nejistot, jež zásadně ovlivňují nejen naše bezprostřední prožívání, ale také mnohé institucionální změny. Otázka občanské společnosti nabývá na závažnosti také proto, že je otázkou po způsobu redukce těchto rizik či jejich transformace do sociálně únosné a lidsky snesitelné podoby.