Unesený Západ, osmý svazek esejů Milana Kundery, obsahuje dva texty: Nesamozřejmost národa, projev Milana Kundery na sjezdu Svazu československých spisovatelů v roce 1967, a francouzsky psaný esej Unesený Západ (1983) v překladu Anny Kareninové.
Text na záložku napsal Jiří Brabec:
Na vstupní projev Milana Kundery na sjezdu spisovatelů v roce 1967, obsažený v této knížce pod názvem Nesamozřejmost národa, reagovala komunistická strana obviněním, že vytvořil „politickou a filozofickou platformu“ opozice. Kundera však nemířil jen do prostoru tehdejší politiky. Problém nesamozřejmosti, tj. i ohroženosti kultury národa nastolil jako problém evropský. Překračování národních kultur interpretoval jako výrazný rys českého bytí v dějinách, jako osvobozující duchovní rozměr; a návrat české kultury k evropským hodnotám jako jedinou možnou alternativu.
Druhý text, francouzsky psaný esej Unesený Západ (1983), je apelem k ochraně evropské duchovní identity, včetně zemí „uprostřed“. Kundera začíná vzpomínkou na rok 1956: Vpád ruských tanků do Maďarska spatřuje nejen jako tragédii střední Evropy, ale také jako tragédii do sebe zahleděného Západu. Tragédii Evropy, která se již „nepociťuje jako hodnota“, a kde „kultura již postoupila své místo“.
