Dnešní průzkum literárních postav je spjat především s obecným naratologickým zkoumáním - postava se spolu s dalšími elementy stala jednou z klíčových naratologických kategorií: postavy figurují v příbězích a hrají v nich klíčové role. Co se týká samotného zkoumání literárních postav, probíhá zpravidla v interakci se zkoumáním ostatních narativních elementů a jejich konstelací. Někdy bývá zásadně obohaceno lingvisticko sémantickými analýzami narativních textů a někdy je silně inspirováno zkoumáním člověka (a jeho psýché). Otázka zní: Je postava pouhým textovým fenoménem, souborem jazykových elementů, nebo je oddělena od narativních textů natolik, že žije vlastním životem? Tyto dva krajní body možné narativní existence chápeme spíše jen jako jakési limity vymezující prostor literární postavy. Jednotlivé přístupy k problematice literárních postav se pohybují mezi těmito limitami a inklinují k jedné či druhé pozici, aniž by však některé z těchto krajností dosahovaly.