Caesarovy zápisky pojednávají o vojenských i politických akcích proti senátní opozici v letech 49–48 př. n. l. Dílo je nedokončené. Doplňuje jej spis historika Aula Hirtia O válce alexandrijské a dvě knihy anonymních autorů, které popisují boje se zbytky opozice v Africe a Hispánii. Zápisky o občanské válce zachycují Řím ve zlomovém období pozdní republiky. Říše uskutečňovala mohutnou expanzi navenek, ale současně byla oslabována vnitřními otřesy, které vyústily ve vleklou občanskou válku. Po rozpadu triumvirátu soustředil Caesar ve svých rukou rozhodující podíl moci.
Pompeius se postavil na stranu opozice. Caesar se vrátil z Galie, v průběhu občanské války obsadil celou Itálii a porazil zbytky Pompeiových příznivců v Africe a Hispánii. Zápisky jsou rozděleny do tří knih a zůstaly nedokončené. Mají memoárový charakter. Jsou psány ve třetí osobě, věcným a prostým stylem. Caesar se v této své práci vykresluje jako nedobrovolný bojovník v nevyhnutelném konfliktu. Stylizuje se do pozice nezúčastněné osoby a prostřednictvím textu objasňuje a ospravedlňuje své činy.
Pro sugestivní líčení přípravy a průběhu bitev a osobního Ceasarova postoje ke všem událostem, pro svůj vojenský obsah, ale i pro etiku, byly Ceasarovy spisy čteny evropskými vzdělanci a vojevůdci, často napodobovány, ale nikdy nedostiženy ve svém duchu, nesoucím pečeť velké historické osobnosti. Dodnes jsou vynikajícím kulturně historickým pramenem, který nás poučuje o tom, jak si civilizace razila cestu do západní Evropy, a jejím západním obyvatelům podává poutavý obraz jejich dávnověku.