Šrotiště kladenských oceláren se stalo pracovním táborem pro ty, které komunistická společnost vyvrhla až na samý okraj a zde je hodlala přetavit k obrazu svému „jako tu ocel”. Sešli se tu prokurátor, který nechtěl pochopit, že právo by se mělo podřídit totalitní moci, adventista odmítající chodit v sobotu do práce, filozof neochotný vtěsnat své myšlení do nových pouček, saxofonista, jehož nástroj byl odsouzen coby buržoazní přežitek, a řada dalších.
A přesto, že oblečeni do starých hadrů pozbyli původních životů, zdají se být šťastnější a spokojenější než ti, jež je sem poslali...

Film satirizující politické represe z padesátých let putoval hned po svém dokončení na dvacet let do trezoru. Premiéra filmu Skřivánci na niti proběhla až v roce 1990.