Mein Kampf

První světová válka přinesla celé Evropě miliony mrtvých, zničené hospodářství, hlad a bídu. Nejhůře na tom byly samozřejmě poražené státy, zejména Německo. To navíc postihla nesmírně tvrdá Versaillská smlouva, která mu uložila těžké válečné reparace ve prospěch vítězných mocností – reparace, které Německo se svým rozvráceným hospodářstvím stěží mohlo plnit. Německá veřejnost na poválečnou bídu reagovala rozporuplně. Ačkoliv mělo Německo poprvé ve své historii demokratickou ústavu a demokraticky zvolené instituce, sílily v něm extrémisticky založené politické skupiny, na jedné straně komunistické, které z tehdejšího marasmu vinily soukromé vlastnictví, inspirovány sovětským bolševismem, na druhé straně nacionálně-socialistické, jež hledaly vinu u všech jiných národů a národností, vyjma německé, se zvláštním důrazem na Židy. Jedním z těch, kteří se k národnímu socialismu obrátili jako k řešení, byl i Adolf Hitler, nepříliš vzdělaný muž, který, ač původem z Rakouska, sloužil jako dobrovolník v německé armádě na západním bojišti. Po válce vstoupil do Německé dělnické strany, nacionálně zaměřené, antikapitalistické, ale též protimarxistické strany, pravděpodobně jako placený informátor tajné služby, která po zkušenostech s pokusy nastolit bolševickou vládu v Bavorsku po listopadovém převratu v roce 1918, dostala za úkol infiltrovat malé radikální strany a spolky. Tam se Hitler seznamuje s Antonem Drexlerem, antisemitou, který nejvíce ze všeho nenávidí Židy. Potkává také Dietricha Eckarta a s ním mění v roce 1921 Německou dělnickou stranu na Národně socialistickou německou dělnickou stranu- NSDAP. V listopadu 1923, rozkurážen podporou, kterou se mu dostalo z kruhů vysokého důstojnictva Reichswehru a průmyslových a finančních kruhů obávajících se nárustu komunistických idejí v Německu, zahajuje mnichovský, tak zvaný „Pivní puč“, kterým chce uchvátit moc. Puč je záhy zlikvidován bezpečnostními silami Výmarské republiky a Hitler končí ve vězení v Landsbergu. A právě tam diktuje svému spolustranníkovi a budoucímu zástupci Rudolfu Hessovi svůj „Mein Kampf – Můj boj“, s původním titulem „Roky boje proti lži, hlouposti a zbabělosti“. Mein Kampf je částečně knihou autobiografickou, popisující jednak Hitlerovo frustrující mládí, válečné zážitky a první léta v politice, částečně knihou vášnivě se vyznávající z antisemitismu – patologické smrtelné nenávisti Hitlera k Židovstvu a ke všemu „neněmeckému“ a „neárijskému“. Současně se v ní Hitler vyznává ze svých plánů na obnovení velikosti Německa, plánů na získání dominance Německa ve světě a obsahuje také Hitlerovy zmatené teorie německé nadřazenosti nad ostatními rasami a národy. Kniha Mein Kampf se stala jakousi „biblí“ národního socialismu, na jejímž základě Hitler, nyní již témeř ústavní a demokratickou cestou, získal vládu nad Německem a v podstatě sjednotil Němce v úsilí ovládnout Evropu a poté celý svět. Je knihou, v jejímž jménu byly páchány nejhroznější zločiny v lidských dějinách, podobně jako byly hrůzné zločiny páchány na základě a ve jménu děl Karla Marxe.