Narozen: 10. listopadu 1759 v Marbach nad Neckarem, Německo Zemřel: 9. května 1805 ve Výmaru, Německo Narozen jako syn vojenského lékaře, který sloužil v armádě württemberského vévody a neměl dostatek prostředků, aby syna nechal studovat,. Ve 13 byl Friedrich dán do vojenské internátní školy, kde studoval lékařství. Dokonale poznal tvrdý vojenský režim a zhnusila se mu jakákoli forma útlaku a nesvobody. Tajně se seznamoval s tvorbou Shaekaspearaa německých básníků. Ve 22 tajně sepsal svoji prvotinu Loupežníci. Měl být vojenským medikusem, ale pracoval jako divadelní básník. Profesor na universitě v Jeně. Drama Loupežníci ho v roce 1782 proslavilo po celém Německu, způsobilo mu však velké nepříjemnosti u württemberského vévody, mj. i zákaz psát. Uprchl tudíž do Mannheimu, kde 1783 – 84 pracoval jako dramaturg, věnoval se studiu Kantovy filozofie. 1787 navštívil Výmar, kde se setkal s J. W. Goethem. 1791 onemocněl tuberkulózou, léčil se i v Karlových Varech. Spolu s J. W. Goethem, s nímž se spřátelil, vydával 1795 – 97 časopis Die Horen, později se podílel na vydávání Musealmanachu. Od roku 1799 žil ve Výmaru, kde i zemřel. Dramata (Loupežníci, Úklady a láska, Spiknutí Fieska v Janově) se ve jménu svobody obracejí proti společenskému bezpráví, nemorálnosti a vyjadřují touhu po svobodném čistém životě. Další díla : tragédie Don Carlos, Óda na radost (text je použit v závěru Beethovenovy 9. symfonie), trilogie Valdštýn (Valdštýnův tábor, Piccolominiové, Valdštýnova smrt), tragédie Marie Stuartovna, Panna Orleánská, Messinská nevěsta, Vilém Tell. Schillerovo dílo bylo nadšeně přijato i hojně překládáno v období českého národního obrození. Kořeny rodu Schillerů sahají až do 14. století. Roku 1325 žil ve švábském Grunbachu Hans Schiller, který se živil jako vinař. Jeho vnukem byl pravděpodobně Ulrich (mladší), od něhož se odvíjí básníkova rodová linie. Ulrichův syn Hans je připomínán roku 1480 jako "starý Schiller". Jeho pravnuk Ludwig se roku 1550 přestěhoval do Klein-Hepachu a vydobyl si pověst jednoho z nejlepších švábských vinařů. Jeho vnuk Kaspar Schiller přesídlil do Neustadtu u Waiblingenu. Kasparův vnuk se jmenoval po dědečkovi opět Kaspar a sám byl prapradědečkem slavného básníka. Žil v letech 1623-1695 a živil se jako pekař. Když mu bylo 23 let, oženil se s Annou Haegelenovou. Stejné zaměstnání provozoval i jeho syn Johann Schiller, který se narodil 20. října 1682 a později ve své rodné obci vykonával i úřad rychtáře. 27. října se mu narodil Johann Kaspar Schiller. Ten si vzal Elisabeth Dorotheu, dceru pekaře Georga Friedricha Kodweisse z Marbachu. Právě zde 10. ledna 1759 spatřil světlo světa i budoucí básník Friedrich Schiller. Čtení o předcích jednoho z největších německých básníků je vlastně velmi nudné - žádná výrazná osobnost. Naopak samí obyčejní lidé, kteří se po staletí drželi jednoho řemesla, jak tomu bývalo zvykem. Friedrich Schiller musel být opravdu výjimečně nadaný. Konečně o tom svědčí i záběr jeho díla. V počátcích vycházel z revoltujícího hnutí Sturm und Drang, pod jehož vlivem vznikla dramata "Loupežníci" nebo "Úklady a láska". Později se věnoval historickým dramatům, z nichž k naší zemi má vztah trilogie "Valdštejn". Tato epocha ho zřejmě lákala, protože jí věnoval i celou historickou práci "Dějiny třicetileté války". Jeho dílo bylo i pro druhé inspirující. "Ódu na radost" zhudebnil Ludwig Beethoven v 9. symfonii a "Nevěstu mesinskou" zase Zdeněk Fibich.V jednašedesáti letech, kdy jeho jméno už bylo slavné, jako knížecí sasko-výmarský dvorní rada a profesor university v Jeně obdržel 7. listopadu 1802 šlechtický titul. V mnohém byl podoben svému o něco slavnějšímu kolegovi J.W. Goethovi - ať už se jedná o fascinaci historií nebo o respektované postavení ve společnosti. Také Schillerovi potomci zastávali dvorní úřady, ale žádný z nich se už poezií neproslavil, takže i přes solidní společenské postavení věhlasu svého předka nedosáhli.